Vrchol zlevňování nemovitostí už je za námi, příští rok ceny domů a bytů znovu porostou. S klesající inflací se budou snižovat i úrokové sazby a hypotéky budou opět dostupnější, proto dojde k oživení poptávky. Obrovským problémem ale zůstává nedostupnost.
Jak vyplývá z Deloitte Property Indexu 2023, kterým poradenská společnost Deloitte každoročně monitoruje to, jak Evropané bydlí a kolik je to stojí, Češi jsou v Evropě na předposledním místě v dostupnosti vlastního bydlení. Hned po Slovensku jsme měli v poměru ke mzdám bydlení nejdražší. Na byt o rozloze 70 metrů čtverečních potřebovali loni Češi ekvivalent 13,3 průměrných hrubých ročních platů.
Praha navíc spolu s Amsterdamem a Bratislavou patří mezi evropské metropole s největším počtem ročních platů potřebných na pořízení vlastního bytu.
Zpráva také upozorňuje na nedostatečnou výstavbu, což je dlouhodobý neřešený problém, který bude přispívat k dalšímu růstu cen nemovitostí i v budoucnu. „Ze strukturálního hlediska zůstává počet nových bytů ve výrazném nesouladu s demografickým vývojem v nejvýznamnějších aglomeracích. Tento nesoulad může být v budoucnu dále zesílen, neboť část developerů začala vzhledem k oslabené poptávce i zvýšeným cenám vstupů odkládat realizaci již započatých projektů,“ míní centrální banka.
Nejdražší novostavby jsou pak v Izraeli a Rakousku, nejlevnější naopak v Bosně a Hercegovině nebo v Řecku. Izraelci v roce 2022 za novostavby utratili v průměru 5 701 eur za metr čtvereční. Druhé místo obhájilo Rakousko s transakčními cenami nových bytů ve výši 4 925 eur za metr čtvereční.
Na dalších příčkách zemí s nejdražšími novými nemovitostmi jsou Německo (4 800 eur/m2), Francie (4 639 eur/m2) a první pětku uzavírá Norsko (4 204 eur/m2). Naopak nejlevnější nové byty jsou v Bosně a Hercegovině (1 237 eur/m2), Řecku (1 330 eur/m2) a Rumunsku (1 417 eur/m2).
V Česku, stejně jako v dalších 22 zemích, průměrná cena rostla. Poskočila o více než dvanáct procent, konkrétně z 3 342 eur v roce 2021 na aktuálních 3 753 eur za metr čtvereční. Nejintenzivnější růst cen byl patrný v Litvě, kde průměrná transakční cena těchto bytů poskočila o 31,9 %. Druhé místo s více než 27 % obsadila Bosna a Hercegovina, v závěsu s Chorvatskem a jeho dvacetiprocentním růstem. Pokles průměrných cen se uskutečnil pouze ve třech zemích. V Anglii (-18,8 %), Dánsku (-9,7 %) a částečně i ve Francii (-0.2%).
Při pohledu na evropská hlavní města se pak ukazuje, že nejméně dostupné standardizované bydlení má nizozemský Amsterdam, který se umístil na prvním místě žebříčku i v předchozím roce. Jeho obyvatelé potřebují ekvivalent přibližně 15,8 průměrných hrubých ročních platů, aby si mohli dovolit vlastní byt. Hned za ním se umístila Bratislava (14,6 hrubého ročního platu) následovaná Prahou s 14,3 hrubými ročními příjmy, oproti 15,3 v roce 2021.
Průzkum se zaměřoval rovněž i na ceny nájemního bydlení. Nejdražšími evropskými městy pro nájemníky jsou Dublin (32,8 eur za m2 měsíčně), Paříž (28,5 eur za m2 měsíčně) a Oslo (28,0 eur za metr čtvereční měsíčně). Na opačném konci žebříčku jsou s nejnižšími cenami nájmů už poněkolikáté města v Bulharsku, Řecku, Slovinsku, Itálii nebo Maďarsku. Praha, kde vyjde průměrný měsíční nájem na 14,4 eur za metr čtvereční, se umístila na třiadvacáté příčce z 66 měřených měst.
