Mediátor se snaží odstraňovat překážky v komunikaci, definovat problémy, prozkoumávat možnosti dohody, navrhovat řešení sporu a přitom respektovat samostatnost stran (na žádnou ze stran nesmí vyvíjet tlak).

Zprostředkování (mediace)

Je metodou urovnání sporu, kde k řešení sporu mezi dvěma stranami slouží zásah třetí nestranné osoby – mediátora, který k tomu používá různé postupy.

Mediační zákon definuje pojem mediace jako postup při řešení konfliktu za účasti jednoho nebo více mediátorů, kteří podporují komunikaci mezi osobami na konfliktu zúčastněnými tak, aby jim pomohli dosáhnout smírného řešení jejich konfliktu uzavřením mediační dohody.

Jak již bylo uvedeno shora u zákonné definice mediace, cílem smírného řešení konfliktu stran je uzavření mediační dohody, jejíž práva a povinnosti nelze bez dalšího na druhé straně vynutit. Mediační dohoda však může být učiněna přímo vymahatelnou (vykonatelnou) státní mocí, a to jejím následným schválením soudem ve formě smíru.

Další možností zajištění vykonatelnosti vedle soudního smíru je rovněž možné následné uzavření dohody o splnění nároku vyplývajícího z mediační dohody ve formě notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti. Tím se dohoda stane exekučním titulem, aniž by tomu muselo předcházet soudní nebo rozhodčí řízení, na jehož základě může ten, komu toto právo svědčí v případě neplnění ze strany povinného navrhnout k jeho vymožení nařízení exekuce spočívající ve vymožení peněžité částky od dlužníka pro věřitele, případně v donucení ke splnění jiné povinnosti.

Vedle popsaného způsobu mediace upravené mediačním zákonem je však stále možné provádění mediace, jak tomu bylo do nabytí účinnosti mediačního zákona, a to pokud se strany dohodnou na řešení sporu cestou mediace, zvolí si nestrannou, důvěryhodnou osobu mediátora, který nemusí být znalec práva ani dané problematiky. Mediátor se snaží odstraňovat překážky v komunikaci, definovat problémy, prozkoumávat možnosti dohody, navrhovat řešení sporu a přitom respektovat samostatnost stran (na žádnou ze stran nesmí vyvíjet tlak).

Mediační proces je podřízen málo přísným pravidlům o řízení nebo dokazování, není závazný a strany se jej účastní dobrovolně. Můžeme ho rozdělit do několika fází: v počáteční fázi mediátor buduje důvěru stran a strukturu mediace, zjišťuje pozice stran, úroveň jejich rozporu; v další fázi shromažďuje údaje a vyjasňuje podstatu sporu; následně se mediátor snaží nalézt vzájemně výhodné varianty řešení, a dojde-li k podstatné shodě, zformuluje ji písemně jako dodatek ke smlouvě, ze které vznikl daný spor, či sepíše dohodu o urovnání sporu. Mediátor obvykle neplní po ukončení mediace úlohu rozhodce.

Už z podstaty věci a oboru se naše mediační služby vztahují na evaluativní mediaci (z angl. “evaluate“ – ohodnotit, posoudit). V tomto případě mediátor opouští svoji pozici neutrálního prostředníka a může analyzovat a hodnotit předkládané návrhy s ohledem na jejich reálnost, prosaditelnost, právní důsledky apod.